Příběh o semínku
ze Zahrady Hojnosti

Byla jednou Jedna zahrada a byla opravdu jen jediná svého druhu nejen na světě, ale úplně v celém vesmíru,

i za černou dírou!

Tedy kdo ví, možná ji v sousední galaxii někdo okoukal,

ale to by bylo vlastně dobře, protože takových zahrad není nikdy dost...

​

V té zahradě na kameni leželo jedno semínko a čekalo. ​​

Ono totiž takové semínko nemá ani ruce ani nohy

a tak se do pohybu samo může dát jen stěží.

Semínko se nechávalo hýčkat těmi, kdo ho vnímali.

​

Ráno se nechalo probudit kapkou ROSY.

OHEŇ, PŮDA a večerní VÁNEK

mu popěvovali ukolébavku.

​

​

Jakou péči asi potřebuje?

​​

​

Jaká rostlina z něj asi vyroste a jak bude vypadat?

​​

​

Co bude dělat až vyroste?

​​

​

Odkud asi pochází?

​​

​

​

​

Semínko začne KLÍČit,

životní proces se pořádně uvede do chodu.

​

Vyrůstá sazenička, je třeba o ní pečovat, trpělivě čekat.

Nabírá na síle, dospívá. 

​

​

​

​

Pokud je květ otevřen SPOLUPRÁCI – nechá se opylovat, úroda v dalším období je slibná. 

​

Nakonec je třeba utrhnout plody,

které jedno malé semínko přineslo.

​​

​​

​

​

Do zahrady přicházejí všichni,

které Zahrada Hojnosti volá.

Moudrá žena Abu, která střeží a pečuje

o semínka v Zahradě, je vítá s malou miskou

naplněnou vodou.

​

Podívej se do ní, co vidíš?

​​

​

Kdo se do ní podívá, spatří v ní svůj vlastní odraz

se semínkem uprostřed.

​

​

​

Zastav se na chvíli

Najdi svůj dech

Zahrada ti sílu dává

Uzdravuj se v plnosti

Pro život v hojnosti!

​​​

​

​

​

Kdo se vydá na tuto cestu zjistí,

že je sám klíčícím semínkem,

rukama, které tvoří,

srdcem přetékajícím láskou.

​

Zahrada Hojnosti se stále proměňuje,

protože je tvořena všemi,

kdo v ní nacházejí kousek sebe.

​​​

​

​

​

Je to symfonie života – propojení země, nebes, lidí a přírody.

Harmonie pro rovnováhu duše, mysli i těla.

​

A všichni, kdo do ní vstoupí, šíří hojnost do světa.​​